Dříve zakázané, dnes přelidněné

Dříve zakázané, dnes přelidněné

Pět let drží Zakázané město v Pekingu pozici nejnavštěvovanější památky světa. Davy návštěvníků stále rostou. Podle ředitele Palácového muzea ŠAN ŤI-SIANGA (60) památce pomohou nové budovy muzea postavené za Pekingem.

 

Má pro Číňany některá z památek větší význam než Zakázané město?

Jistě ano. Historie Zakázaného města není dlouhá. Například v Pekingu se našlo naleziště svědčící o lidské aktivitě staré patnáct tisíc let. Jde v podstatě o doklad vzniku města. Zakázané město bylo postaveno v roce 1420 za dynastie Ming. Za šest let budeme slavit 600 let od jeho založení. Nejde o historicky nejstarší památku, ale o nejzachovalejší palácový komplex. Na to jsme pyšní.

 

Jak se na jeho ochraně projevuje, že jde o památku prvořadého významu?

Areál se rozkládá na ploše 72 hektarů a tvoří ho zhruba osm set budov. V současnosti Zakázané město prochází kompletní rekonstrukcí. Letos vstoupila do třináctého roku a bude trvat ještě dalších šest let. Než rekonstrukce začala, byla přístupná pouze třetina komplexu, zatímco příští rok otevřeme 65 procent a v době jubilea za šest let 80 procent.

 

Palácový komplex je pod ochranou UNESCO stejně jako centrum Prahy. V Praze se organizace chránící světové dědictví vyjadřuje k tomu, co ve městě může, nebo nesmí stát. Jak je to v Pekingu?

Zakázané město se stalo v roce 1987 jednou z prvních památek zapsaných na seznam světového dědictví UNESCO, objevilo se na něm o něco dříve než Praha (Praha je zapsána od roku 1992, pozn. red.). Jádro tvoří 1,6 kilometru čtverečních, kolem něho se rozkládá dalších 14 kilometrů čtverečních ochranné zóny. V této zóně se nesmí stavět nic vysokého. Praha má výhodu, že v ní jsou chrámy a převládají tu vysoké budovy, ale Zakázané město je nižší. Všechny novostavby od něho stojí opravdu hodně daleko. Jsou dokonce postaveny tak, aby nenarušovaly průhledy mezi palácovými stavbami.

 

Co památku ohrožuje nejvíce?

Rapidně narůstající počet návštěvníků. Už v roce 2002 překročil sedm milionů a naše muzeum se stalo druhým nejnavštěvovanějším na celém světě. První příčku tehdy obsadil Louvre ve Francii, ale před pěti lety počet návštěvníků překročil deset milionů a stali jsme se jediným muzeem na světě s takovou návštěvností. Nadměrné množství návštěvníků pro nás představuje velké nebezpečí. Hledáme způsoby, jak ho snížit. Jedním z opatření je rozšíření přístupných částí Zakázaného města. Za druhé se chystáme otevřít další budovy na okraji Pekingu. Nové muzeum bude mít rozlohu 125 tisíc metrů čtverečních a už jsme ho začali stavět.

 

Měl jsem to štěstí, že jsem Zakázané město před lety viděl, ale nezaznamenal jsem přísná bezpečnostní opatření. Jak se staráte o to, aby návštěvníci nepoškozovali památky?

Muzejní ochranný systém je nejvyspělejší na světě. Zakázané město hlídá přes dva tisíce kamer s vysokým rozlišením. Výstupy z nich sledují pracovníci ve středisku s obřími monitory. Zároveň s rostoucími počty návštěvníků zavádíme systém tak, aby byl schopen sledovat jejich aktivity. Automaticky odhadne hustotu návštěvníků v jednotlivých prostorách.

 

Peking je proslulý znečištěným vzduchem, jehož kvalitu ještě zhoršují písečné bouře. Je možné bránit před nimi Zakázané město?

Komplex je obklopen vysokými zdmi (8 metrů, pozn. red.), takže se zplodiny z aut jen tak dovnitř nedostanou. Znečištění ovzduší ale samozřejmě dopad na stav památky má. Na základě informací našeho monitorovacího centra posuzujeme, v jakých podmínkách můžeme vystavovat sbírky a kdy můžeme manipulovat s exponáty. Například malby, které jsou na ovzduší velmi citlivé, vystavujeme pouze na jaře a na podzim, kdy je ovzduší relativně kvalitní.

 

V čem je pro ředitele nejnavštěvovanějšího muzea světa přínosná návštěva Prahy, kde je přece jen všechno skromnější?

Česká republika je krásná země se zajímavou civilizací a dlouhou historií. Musí se sem těšit každý člověk. Cílem naší cesty je poučit se. Ochrana středu Prahy je vzorem pro ochranu historických center všude na světě a mohla by být inspirací i pro Peking. Když jsem byl mladý, pracoval jsem ve funkci generálního ředitele pro kulturní památky a zároveň náměstka generálního ředitele úřadu městského plánování. Návštěva Prahy pro mě bude zajímavá i z tohoto pohledu.

Zdroj: Časopis Týden, 23. 6. 2014