Přečetl jsem si v Parlamentních listech článek politologa Ladislava Mrklase s titulkem „Jsem zděšen Zaorálkovou cestou do Číny, naše diplomacie má sloužit jen ekonomice“.
Autor článku vyslovuje svá kategorická přesvědčení o tom, že doposud jsme jednali „v souladu se zájmy spojenců“ a cesta podle něj překračuje únosnou mez vyváženého přístupu mezi zájmy politickými a ekonomickými, které doposud byly „zajedno se západními zeměmi“. Ona únosná hranice prý tkví v tom, že ČR je zapojena v prvé řadě do západního společenství a je členem Evropské unie a NATO.
Rád bych proto alespoň krátce reagoval a představil jiný pohled bez ideologie a předsudků o tom, jaké jsou zájmy a současné pozice našich spojenců ze západních zemí a z Evropské unie ve vztahu k Číně a to nikoliv na domněnkách, ale faktech.
Čína je zemí, ve které žije 20% světové populace (oproti 7% v Evropské unii, 4,5 % v USA nebo 2% v Rusku). V následujících 5 letech dosáhne čínský dovoz hodnoty 10 biliónů USD a zahraniční investice přesáhnou 500 miliard USD. Čína je druhou a dlouhodobě nejrychleji rostoucí ekonomikou světa a je téměř jisté, že do roku 2030 vystřídá USA na pozici největší světové ekonomiky.
Pro EU je Čína nejen největším obchodním, ale i strategickým partnerem a významným hráčem i spoluhráčem na světové scéně. Je logické, že evropská politická reprezentace považuje Čínu za rovnocenného a významného partnera a snaží se velmi pozitivně a dynamicky posilovat a prohlubovat partnerství mezi Čínou a EU a jejími jednotlivými zeměmi.
Čínu proto v prosinci roku 2013 s největší oficiální delegací Albionu v jeho historii navštívil premiér David Cameron. Delegace vedená kancléřkou Angelou Merkelovou byla pro změnu největší delegací v celé historii Číny a v roce 2012 byla Čína jedinou zemí, kterou kancléřka navštívila dokonce dvakrát. Prezident Francois Hollande představil svoji vizi francouzsko-čínských vztahů před studenty jedné ze Šhanghajských univerzit při své cestě do Číny v dubnu 2013.
Ale nejsou to jen evropské těžké váhy, které s Čínou udržují přátelské vztahy a pravidelně jí navštěvují. Například v dubnu loňského roku Čínu navštívil za účelem podpisu “Prohlášení o vybudování nového přátelství obou zemí“ prezident Finska a již v září téhož roku finský ministerský předseda.
Ministr zahraničí ČR Lubomír Zaorálek také doslova střídá nejen státního tajemníka Velké Británie Jeremy Hunta, který dne 24. dubna 2014 předsedal letošnímu dialogu mezi VB a ČLR na nejvyšší úrovni pod mottem „Sdílená budoucnost“ v oblasti zdravotnictví, kultury, médií, vědy, mládeže a sportu, ale také dánskou královnu Margrethe II na její již druhé oficiální návštěvě Číny ve dnech 24. dubna – 28. dubna 2014, při které jednala s prezidentem i premiérem ČLR.
Podívejme se také chvilku obráceným směrem. Když nedávno přilétal čínský prezident Si Ťin-pching do první zastávky svého turné po Evropě v Nizozemí, čínské Air Force One doprovázeli od hranic ve slavnostní eskortě stíhači nizozemského královského letectva. Na letišti ho vítala královská rodina, dělostřelecké salvy nebo slavnostní přehlídka. Čínský prezident se setkal s premiérem, představiteli obou komor parlamentu nebo zahájil velké nizozemsko-čínské ekonomické fórum. Na počest první dámy ČLR Peng Liyuan byla dokonce pokřtěna za přítomnosti krále a jeho ženy nově kultivovaná odrůda tulipánu Cathay, což je starý název Číny v Nizozemí a znamená „prosperující země“.
Popisovat komplexně celý rozsah evropského turné prezidenta ČLR by přesáhlo možnosti tohoto článku, tak alespoň stručně. Obdobných přijetí se prezidentovi ČLR dostalo v Belgii, Francii nebo Německu. Podepisovali se smlouvy politické – o komplexním strategickém partnerství mezi Čínou a Francií a Čínou a Německem – nebo smlouvy obchodní v miliardách euro ve všech navštívených zemích.
V Evropské unii prezident ČLR jednal se všemi klíčovými politiky – s předsedou Evropské rady, s předsedou Evropského parlamentu a předsedou Evropské komise. Společně se shodli, že komplexní strategické partnerství mezi EU a Čínou bude hrát důležitou roli při utváření globálních pořádků a také hovořili o vzájemných obchodních dohodách.
Tolik ve stručnosti fakta pro ty, kteří jim jsou schopni naslouchat. Je zcela jednoznačné, že naše klíčové západní spojence nejen neopouštíme, ale naopak následujeme, byť s mnohaletým zpožděním. ČR doposud ve vztahu k Číně byla v EU v pozici osamoceného solitéra a je dobře, že se i tímto svým rozhodnutím současná vláda integruje do hlavního proudu evropské zahraniční politiky vůči Číně.
Rád bych také krátce připomenul další aspekty této cesty. Česká vláda svým rozhodnutím ve vztahu k Číně neopouští 25 let tradice hájení lidských práv v naší zemi, jak uvedl Miroslav Kalousek. Zahraniční politika současné vlády ve vztahu k Číně se výslovně hlásí k principům Společných prohlášení vlád ČR a ČLR z let 1999 a 2005. Zejména to druhé vládní prohlášení je zajímavé v tom, že gesčním ministrem pro jednání vlády byl ministr zahraničí KDU-ČSL Cyril Svoboda a předsedou KDU-ČSL tehdy byl dnešní první místopředseda TOP09 Miroslav Kalousek. Politiku jedné Číny a respektování územní integrity ČLR, jakož i další pasáže obou na sebe navazujících prohlášení, tehdy Miroslav Kalousek jakkoliv veřejně nerozporoval.
Text prohlášení, představený českou vládou, je v citlivých a senzitivních pasážích, které se týkají otázek územní celistvosti ČLR a Tibetu, doslova identickou kopii prohlášení mezi ČLR a Francií podepsaného nikoliv socialistickým, ale pravicovým prezidentem Nicolasem Sarkozym. Téměř totožné prohlášení také akceptovali konzervativní nebo křesťanští politici a předsedové vlád svých zemí Angela Merkelová nebo David Cameron a lze jej najít v zahraničně politických pozicích u drtivé většiny národních vlád zemí EU. Evropská moderní politika k Číně není v EU jen levicovou doménou, jak se ve svém článku snaží pan Mrklas veřejnosti spojením ČSSD a Číny namluvit.
Je potřeba připomenout, že země Evropské unie se v dialogu s Čínou nevyhýbají ani senzitivním tématům, ale nevolí černobílé vidění světa provázené konfrontacemi, tak obvyklé v české společnosti. Politiku lidských práv chápou v širších souvislostech vývoje lidské společnosti a s respektem ke kulturní, civilizační a náboženské tradici. A vedle práv politických kladou i velký důraz na práva sociální a environmentální.
Čína potřebuje Evropu a Evropa potřebuje Čínu, což si dobře uvědomuje Angela Merkelová, David Cameron, Francois Hollande, lídři EU i lídři většiny členských zemí. Budují s ní proto dlouhodobé vztahy na principu předvídatelnosti a dialogu s důvěrou, porozumění a respektu jeden k druhému.
Cesta Lubomíra Zaorálka proto rozhodně není překročením jakékoliv hranice, opuštěním našich západních spojenců nebo dokonce hodnot EU, jak uvádí pan Mrklas.
Právě naopak, jestliže se podaří, umožní vybudovat vztahy mezi ČR a ČLR na standardní evropské úrovni a podpoří tak vztahy nejen ČR a ČLR, ale také střední Evropy a Číny a EU a Číny. Základem každé politiky, a zahraniční zvlášť, je dialog a vzájemná komunikace a ten s ČLR na nejvyšší úrovni mnoho let chyběl.
Jaroslav Tvrdík, Předseda dozorčí rady, Smíšená česko čínská komora vzájemné spolupráce
Zdroj: Parlamentní listy
